Krasová řeka v horním toku s krásnou smaragdově průhlednou vodou, kterou byste našli v Severní Dalmácii, má nespočet půvabů, jež ocení především milovníci divoké přírody. Místy najdete burácející vodopády oslňující svou krásou, kaskády, peřeje a místy je řeka sevřena divokými soutěskami, jež se postupně zase otevírají. Kaňon bývá občas považován za nejkrásnější v Evropě.
Malé lodě můžou splouvat úsek až do Obrovacu. Vodáci nejčastěji sjíždějí úsek z malého městečka Ervenik až k přehradě Muškovci, na kterém se nachází mnoho peřejí a vodopádů. Pokud byste chtěli jet na raftu, je vhodný doprovod místního průvodce. Délka toku dosahuje jen 69 kilometrů. Zajímavý by měl dle informací být také úsek z Obrovacu do ústí řeky do moře.
Plavba
My jsme splouvali úsek z vesnice Kaštel Žegarski, odkud také místní agentura organizuje splouvání tohoto úseku, o které je právem zájem.
Poté, co se nalodíme, vyrážíme vstříc krásné přírodě. Voda je průhledná, ledová jak žiletka, příroda okolo neméně, ale zatím se pluje především po voleji. Postupně se začínají vynořovat skály, jež rostou do výšky, prostor kolem se zužuje a začínají zde vznikat soutěsky.
První zastávka je kousek od soutoku řeky Zrmanji a Krupy, kde plujeme kousek proti proudu a uzounkou stezkou se prodíráme zdejší vegetací, kde potkáváme další skupinu, která právě odchází, a za chvíli se nám otevře pohled na takové skryté zákoutí s asi 6 metrů vysokým vodopádem, jehož voda prudce stéká skalní průrvou. Někteří dobrodruzi neváhají vyšplhat po srázu a z vodopádu si skočit. Po svačině se vracíme k lodím. Teď plujeme v úzkých soutěskách a kolem nás je jen nespoutaná divoká příroda tvořená především vápencovými skalami a troškou vegetace, což vytváří opravdu překrásné scenérie, vše podtrhuje blankytná obloha jen s několika mráčky.
Překrásný kaňon a vodopád
Brzy se dostaneme k vodopádu zvanému Veliki Buk, měřícímu deset metrů, jehož vody si razí cestu mezi vegetací, jež visí dolů, a v několika proudech se řítí dolů. Scenérie je to opravdu dech beroucí. Lodě spustíme speciální lanovkou dolů, ale sejít musíme po stezce. Zespoda je pohled na mohutné a široké vodopády snad ještě úchvatnější. Asi dva lidi se nenamáhají to obejít, ale skáčou rovnou z vodopádu… Zde je chvíle na pokochání se zdejším úchvatným místem, pak se sjíždí jeden vyšší skok a pomalu se pokračuje dále.
Stále proplouváme kaňonem, jehož charakter zůstává stejný, jen se v detailech mění. Skrývá se tu také trošku adrenalinovější úsek, kdy je tam asi více než metrový skok skrytý v křoví, který je špatně vidět, a pak je třeba prokličkovat mezi stromy a vyjet zase ven. Někteří toto nezvládnou a plavou. Postupně kaňon ustupuje a my se blížíme k dalším vodopádům, také úchvatným, ale už podstatně nižším, kde je najednou i živo. Zřejmě místní lidé se tu pod vodopády koupou a opalují na travnatých a částečně skalnatých březích.
V plavbě pokračujeme ještě několik kilometrů, ale voda má již charakter voleje, kaňon ustoupil a je v nenávratnu, břehy jsou často zarostlé, přesto člověk nestačí žasnout nad vodní vegetací, jež se táhne ode dna až k hladině a díky průzračné vodě je vidět až na dno, které je různě hluboké, místy jsou hluboké díry ve skalách pod vodou, jindy se skály nachází těsně pod hladinou, kdy člověk může klidně uprostřed řeky vystoupit, ale udělá-li krok vedle, už by plaval.
Brzo doplujeme do vesničky, kde jsme ubytováni v kempu, nedaleko přehrady Muškovec.
Ano, Zrmanja je přírodně opravdu krásná, nachází se tu velmi malebná zákoutí, která člověk celou plavbu obdivuje, ale vodácky mi zase tak zajímavá nepřišla. V tomto směru se mi líbila více Korana, byť přírodními krásami nesahá Zrmanje ani po kotníky, možná i proto, že se nachází ve vnitrozemské části Chorvatska, kdežto Zrmanja je už v přímořské části a je to na zdejší krajině vidět, hodně se proměnila. Žádné lesy, málo vegetace, zato mnoho bělavých skal a hor, sušší podnebí, méně vláhy, osvěžující vítr i v třicetistupňových vedrech.
Vodáci toužící po zajímavé plavbě by měli vyrazit na Zrmanju, podívat se na řeku, kde se točil Vinnetou, i když v jiných úsecích.
