Padá sníh, padá sníh, pojedeme na saních… Za okny se nám v tomto období objevují první sněhové nadílky, a tak nezbývá nic jiného, než se o tomto bílém zázraku dozvědět něco nového a zcela nečekaného. Začneme jednodušší otázkou, než je v nadpisu – co všechno o sněhu víte? Je bílý, jemný a složený ze stejných vloček, asi tak nějak? Až na to, že není bílý, může být opravdu tvrdý a neexistují úplně identické sněhové vločky! Překvapeni?
Těchto 9 faktů, kterými vás sníh zaručeně srazí do židle:
- Roky výzkumů prokázaly, že na světě neexistují identické sněhové vločky! Jen si to představte, neexistují ani pouhé dvě totožné sněhové vločky, a to na celém světě! Všechny vločky a krystalky jsou unikátní a složeny z jejich vlastních, naprosto unikátních kombinací. Japonský vědec Nakaya Ukitiro jednou řekl, že sníh je „dopis z nebe zapsaný v tajných hieroglyfech“. Kdo ví, třeba máte na svém dvorku tajnou zprávu poslanou mimozemšťany!
Sněhová vločka nemá na světě ani jedno své dvojče! - Eskymáci používají celých 24 slov k tomu, aby popsali sníh v jeho různých podobách. Sámové (ze severní Evropy) popisují a identifikují druh sněhu dokonce pomocí 41 výrazů! Jsou do sněhu celkem zbláznění, co myslíte?
Eskymáci mají pro sníh celých 2 výrazů! - Když vločky dopadnou do vody, „zpívají“. Jinými slovy, vytvářejí velmi vysoko laděný zvuk, který je lidským uchem neslyšitelný, ale podle expertů je velmi nepříjemný pro sluchové orgány ryb. Chudáci ryby, musí být těžké poslouchat ten iritující zvuk tři měsíce za sebou.
- Je fakt, že více než polovina populace celé planety Země nikdy neviděla opravdovou sněhovou pokrývku! Díky Bohu, že máme televize.
- Podle expertů jsou vločky akumulací malých ledových krystalků. Většina sněhových vloček není širší než 1 centimetr. Největší sněhová vločka na světě, podle Guinnessovy knihy rekordů, spadla na ranči ve Fort Keogh v Montaně (USA) v lednu 1887. Farmář ji změřil a viděl, že měla průměr celých 38 centimetrů, což je asi jako velikost létajícího talíře pro hru Frisbee. Neuvěřitelné!
- Mnoho lidí si myslí, že sníh je bílý. Věřte tomu nebo ne, sníh je ve skutečnosti bezbarvý! Překvápko! Vtip je v tomhle. Podle Státního Informačního Centra pro sníh a led (přesně tak, takové centrum existuje), strukturovaný komplex sněhových krystalků je převeden v nespočet malinkých povrchů, od kterých se odráží světlo. Je jasné, že sněhová pokrývka nabere nějakou barvu po dopadu na zem. Pokud je vzduch plný prachu, nečistot nebo písku, může se zdát, že je sníh narůžovělý, nahnědlý, naoranžovělý nebo načervenalý.
Sníh na Marsu - Na ostatních planetách je forma sněhu také. Na Marsu jsou divoké výkyvy teplot. Kdybyste stáli na jeho rovníku, mohli byste vyklouznout ze svých bot, ale stále byste stále potřebovali klobouk. Důvod je takový, že teplota v úrovni vašich nohou je přibližně 21 stupňů Celsia, ale v úrovni vašeho hrudníku je tam 0 stupňů. A proto byste mohli zahlédnout sníh na svých ramenou, který by zmizel před dosažením vašich prstů. Tento sníh ale není vytvarován z kapek vody. Je to zmrzlý oxid uhličitý. Jeho krystaly se ale rozpadají jako mlha. Suché a práškovité částice nedrží ve sněhové kuličce. Sníh také padá na Venuši a je ještě bizarnější, než ten na Marsu. Neskládá se z vody ani z oxidu uhličitého. Sníh z Venuše je z kovu!
- Proč sníh křupe, když po něm jdeme? Hlavním důvodem je ten, že se lámou krystalky. Křupání závisí na teplotě sněhu, po kterém jdeme. Čím nižší je teplota – tím hlasitější je zvuk. A jen tak mezi řečí: Zvuku podobnému vrzání jde docílit stlačováním smíchaného cukru se solí. V dřívějších dobách se tato metoda často používala při natáčení filmů.
- Na dalekém severu je sníh tak tvrdý, že když do něj hodíte sekeru, bude to znít, jakoby jste do něho praštili něčím železným. A to je celkem co říct!
Jak jste se dnes možná dozvěděli, sníh není jen zmrzlá voda, ze které jdou stavět sněhuláci. Snad jste se dozvěděli (tak jako já) něco nového, co třeba někdy v životě využijete! Sněhu zdar a s chutí na lyže!
