Říkali mi šulíne je opravdu zábavná kniha, která zaručuje, že pokud se vám dostane do rukou, tak se nebudete schopni odtrhnout od jejího čtení a budete doslova hltat její řádky, dokud ji celou nepřečtete.
Kniha má výstižný podtitul „Z deníku jednoho údu“. Vyděsil vás název nebo tento podtitul? Ničeho se nebojte. Tento deník obsahuje humorně napsané zápisky jednoho pohlavního údu od jeho narození do 26 let. Tímto věkem bohužel kniha skončí, což je škoda, protože by se jistě dalo pokračovat až do doby, než hlavního hrdinu zastihne smrt a klidně i potom.
březen
Dnes večer si ho tatík vzal do vany, když se koupal. Tak jsem měl první příležitost vidět, jak budu vypadat za čtvrt století. Páni, zíral jsem jak vyvoraná myš. Teda, jestli bude von po fotříkovi, tak budu já OPRAVDU chlapík!
A černovlasej!
Co se v knize můžete dočíst? Dočtete se například to, jak se mužský pohlavní úd cítí při narození, co prožívá při močení, jak se cítil při obřízce, jaké sexuální zkušenosti se mu podařilo nasbírat a mnoho dalších zajímavých věcí.
Rozmary tohoto údu, který si vede vlastní deníček, dokáží jeho mužského majitele skvěle ovládat, takže se díky němu občas cítí jako naprosté nemehlo. Všichni muži na celém světě si své chlouby pečlivě pozorují při jejich vývinu, porovnávají si velikosti a občas si stopují jejich výdrž při milostných hrátkách. Úd v deníku nezapomíná zapisovat i kolik se mu dostalo ženského zájmu, protože bez něj by se přece nemohl zrodit nový život.
červenec
1. den
Konečně! Konečně jem se dostal z tý odporný tekutiny, ve který jsem se musel máchat několik měsíců. Taky jsem podle toho patřične vybílenej. Ale nic nevidím, jen mi je hrozná zima. Nejspíš budu taky pěkně scvrklej. Nade mnou někdo hrozně řve. Asi je to ten, co mě bude nosit.
2. den
Evidentně ucházím.Mám na hlavičce dírku, kterou každou chvíli stříká nazlátlá tekutina. Je to dobře, nebo chyba výroby? Nejsem zmetek?
Autory této humorné knihy je Ivan Krejčí a ilustrace patří Lubomíru Lichému. Tito dva pánové spolu chodili do školy v Hradci Králové a dokonce údajně sedávali ve stejné lavici.
Ivan Krejčí se nejdříve živil jako projektant dopravních staveb. Tuto činnost vykonával 16 let. Po šesti letech se rozhodl vyzkoušet i jiné profese. Jakmile mu bylo 50 let, rozhodl se dát na spisovatelskou dráhu. Jeho tvorba zahrnuje sbírku humorných příběhů o dětech s názvem Nezoufejte! Jsou ještě horší věci než ty vaše, kterou vydal v roce 2001. Následovaly další knihy jako např. Nezoufejte! V každé rodině je něco (2002), již zmíněná kniha Říkali mi šulíne (2003), Staré pověsti české (2005) a Pohádky poněkud hambaté (2007) a sbírka povídek Neskákejte z okna, když se zrovna nedaří (2007).
Lubomír Lichý si svou první malůvku nakreslil na sádru, která zdobila jeho nohu, když mu byli pouhé 3 roky. V pozdějších letech navázal kontakty s redakcemu a snažil se nenechat se otrávit odmítnutím jeho prací. S deníkem spolupracoval více než 10 let, kde situace v naší zemi doplňoval kresbami.
Tato kniha nezávazně pojednává o životě s touto zajímavou mužskou ozdobou. Muži v knize mohou najít kousek sebe a ženám by mohla pomoci trochu pochopit pány tvorstva.
