Počítač. Kus moderní technologie známý téměř každému člověku. Na jednu stranu velice užitečný stroj vykonávající spoustu práce, kterou by člověk nezvládl, na druhou stranu jedna z moderních závislostí a nemocí této doby.

Téměř všechny domácnosti vlastní svůj vlastní počítač, či notebook. Jako bonus nechybí připojení k internetu. Důvodů je spousta. Vlastníme počítače kvůli práci, zábavě, či jen komunikaci s přáteli. Zamysleli jsme se ale někdy nad tím, jestli právě my nejsme počítačem a technologií kolem nich ovlivněni až příliš??

Úvodem

Účel tohoto článku je poukázat na rizika spojené s počítači a počítačovými hrami. Netvrdím, že je to vždy špatné se věnovat těmto koníčkům. Ano, někteří lidé si dokáží prací na počítači vydělat i slušné peníze. O co mi v tomhle článku jde je to, abych Vám přiblížila svůj příběh- extrém, který ze mě na nějakou dobu udělal někoho, kdo byl vlastně nikým.

Jak vše začíná?

Od svých 14 let mým nejlepším přítelem byl počítač a počítačové hry. byla jsem vedena k této formě zábavy vlastním otcem i bratrem. Divné? To bych teda řekla. Mně to ovšem v té době přišlo naprosto normální. Díky počítači, internetu, hrám, jsem našla spoustu (virtuálních) přátel a cítila jsem se šťastně. Velice šťastně. Byla jsem mimo všeho dění v reálném světě. Problémy ostatních lidí  mi byly cizí. Co se týče například domácích povinností, neměla jsem o nich ani potuchy. Do svých 19 let jsem nebyla schopná nijak pomoci.. Všechnu dřinu jsem nechala na své mamince, která jen přihlížela tomu, jak se ji oddaluji. A Já?? Nic. Byla jsem ve svém nereálném světě šťastná a své teenagerovské roky jsem proseděla u monitoru.

Někdy stačí opravdu málo a jste jen další loutkou. Mnohdy k tomu není zapotřebí moc úsilí a jste na rozcestí. Ještě hůř, zvolíte si špatnou stranu.

Nejenom mladí

Jak již nadpis mohl naznačit, problém se netýká pouze mladých lidí. Za dobu své „závislosti“ jsem poznala mnoho lidí, daleko starších než jsem já – s rodinami, kteří propadli svému hobby a na okolní svět dočista zapomněli. Bohužel jsem se setkala i s takovým extrémem u sebe doma. Můj otec, závislý na hraní počítačových her, zapomínal na svoje povinnosti vůči rodině. Vůči svým dětem i manželce. Nebyl schopný s námi normálně komunikovat. Neměli jsme si co říci. Najednou nám připadal hrozně cizí. Nebyl schopen udělat žádnou práci a když už, jen na půl. Málem nás ztratil všechny. Nakonec si naštěstí uvědomil, že se něco děje, že něco není v pořádku a začal to být zase náš táta. Nakonec jsme se zase stmelili a začali docela normálně fungovat. Nicméně, doteď se svého hobby úplně nevzdal. Tento problém může potkat úplně každého a je velice obtížné dostat se z toho sám. Ano, někteří to zvládnou. Nicméně ti ostatní potřebují impulz k tomu, aby jejich životy nabraly nový směr.

Já se své závislosti zbavila díky svému příteli, který mi ukázal realitu mimo počítač a dodnes jsem mu za to vděčná!

Počítačová generace

Je nutné si uvědomit, že tento problém se týká hlavně dnešní generace. V mnoha místech jsou prázdná dětská hřiště, venku není slyšet dětský smích a pokud náhodou nějaké děti potkáme, baví se o hrách. Rodiče to často nechají jen tak. Ano, je sice krásné, že jsou děti pod neustálým dozorem a nic se jim nemůže stát, ale už jen to, že někteří rodiče své děti v hraní podporují je špatné! Následkem jsou kromě výše zmíněných například i zdravotní problémy. Děti jsou méně aktivnější, mnohdy je pro ně sport a pohyb nepřítelem, až si nakonec podají ruce se svým sedavým životem.

Závěrem

Pokud znáte někoho, kdo je v této situaci a vy jen pozorujete, jak se vám oddaluje, udělejte s tím něco. Pomozte mu ! Není to lehké, já vím. Nicméně také vím, že jsou zde i lidé, kterým záleží na druhých. I mně byly ukázány krásy světa. Byl mi dán nový pohled na všechny kolem mě. Díky lidem, kteří mě mají skutečně rádi jsem pochopila, že mé štěstí nespočívá v hraní her a počítači. Dostala jsem novou šanci stát se lepším člověkem. Zbavila jsem se závislosti a získala tím daleko cennější věci, které za to vše stojí !!

Slovo autorky

Pokud Vás tento článěk zaujal, jsem velice ráda. Pokud opravdu někoho takového znáte a tento článek byl jen dalším impulzem k tomu, aby se tento problém začal řešit, neváhejte!