Tomu, kdo jezdí jen na české řeky, musí splouvání řeky Korany připadat jako trochu jiný svět. Malebná krasová řeka vytváří nejen krásné přírodní scenérie, ale zároveň nabízí i mnoho skoků ověřujících vodákův um.
Protože ráda jezdím v rámci možností na vodu, jednou jsme se sestrou usoudily, že bychom se mohly podívat za hranice a ověřit tak i zároveň naše vodácké zkušenosti, jelikož dosud se nám na českých řekách nepodařilo cvaknout, byť občas k tomu nebylo zase tak daleko, přesto jsme odolaly. Nakonec jsme vybraly Chorvatsko a těšily se na dovolenou v zahraničí, i když značně jinou, než zná většina turistů mířících do Chorvatska k moři.
Rastoke
Předně musím podotknout, že jsem předtím v Chorvatsku nikdy nebyla. Po dlouhé cestě autobusem, čekání na hranicích, jsme konečně dorazily k řece Koraně, k městečku Slunj. Řeka Slunjčica, která se tu vlévá do Korany, vytváří úchvatnou scenérii několika vodopádů, zelených jezírek a kaskád zvanou Rastoke, kterou může zvědavý turista obdivovat pěkně z výšky. V dávných dobách zde byla mlynářská osada, kdy mlýny byly poháněny vodou Slunjčicou. Ovšem mlýny padly za oběť válce v 90. letech, i když došlo k jejich opětovnému obnovení. Jelikož charakter vodopádů je podobný těm v Plitvických jezerech, někdy se jim také přezdívá Malá Plitvická jezera. Možná vás napadne, proč se vodopády jmenují zrovna Rastoke. Název odkazuje jednak na rozvětvení řeky, kdy se Slunjčica rozvětví do několika ramen, jimiž se přes kaskády vlévá do Korany. Zároveň ale název odkazuje na druh vápence zvaný v chorvatštině raspotina či rastok. Kamenu se také říká travertin.
Kousek od mostu se pod vodopády nachází pěkná kaskáda, kterou pojedeme. Shora obdivujeme tedy nejen dech beroucí krásu vodopádů, ale i přemýšlíme o ideální stopě projetí. Občas to vypadá velmi těžce. Brzy naši skupinu čeká hned na úvod ověření našich vodáckých schopností. Někteří slalom mezi kameny zvládnout bravurně, jiným řeka jejich chyby neodpustí a už plavou. Se sestrou projedeme relativně v pohodě, jen je škoda, že se v té vysoké soustředěnosti na cestu člověk nestíhá kochat vodopády a zajímavými scenériemi, jež míjí.
Korana
Postupně se voda zase zklidňuje a my opouštíme civilizaci a noříme se do světa přírodních krás a ticha přírody. Okolí je docela podobné tomu našemu domácímu – listnaté lesy, jen při bedlivějším prozkoumání by člověk našel trochu jiné rostliny, řeka je úplně jiná. Docela je vidět na dno, mnohdy jsou vidět shluky malých škebliček a další podvodní rostliny, ale našla jsem i klasickou škebli. Voda mi přijde čistá. Zvláštností řeky jsou různě vysoké travertinové stupně, měřící od několika centimetrů až do více než dvou metrů, které jsou většinou sjízdné, některé porostlé i jakousi vegetací, takže teď musíme najít vhodné místo na proplutí, občas to dost drhne a přes stupeň se dá dostat jen přešoupáním, kdy se člověk snaží nevylézat z lodi, díky za plastovky, které ještě kloužou, nafukovačky se zaseknou a nezbývá než vylézt a přetáhnout je. Ale je to sranda. Užívám si tu jinakost oproti českým řekám, navíc za celou plavbu nepotkáme ani živou duši. Pak se začínají objevovat již i vyšší stupně, které je potřeba sjet, někdy je to hodně adrenalin, zda udržíte rovnováhu či se cvaknete. Obvykle někdo zaplave. To v Čechách určitě nezažijete. Různě vysoké skoky si tu užijete do sytosti. Cestou musíme obejít další krásnou kaskádu vodopádů, která je jistě lidem dobře ukrytá. Občas se u stupňů najdou polorozbořené jezy, jež dávají tušit, že zde dříve býval mlýn. Někdy se tu i objeví osamocená dřevěná loďka, jež dotváří zdejší půvabnou scenérii.
První část plavby končíme na přírodním tábořišti. Když si člověk dá námahu a vyleze do kopce, po chvíli chůze se ocitne v chorvatské vesničce, jméno netuším. Jako by člověk byl v úplně jiném světě – žádné ploty, poklid kolem, sem tam někdo sedí na dvorku, domy jsou mnohdy jen nahrubo nahozené, žádná omítka. Skoro bych mohla přijít až před práh, kdybych chtěla, tedy aspoň to tak vypadá. Občas někdo sedí na zápraží. Takové zvláštní než na co je člověk zvyklý z Čech.
A jak jsme nakonec dopadly my? Ano, druhý den se nám konečně podařilo cvaknout, a to ještě na takové hlouposti, kdy jsme jeden stupínek sjely kolmo, ale jaksi jsme si nevšimly silného bočního proudu zprava, spatřily jsme ho na poslední chvíli a pamatuji si svou poslední myšlenku: „Sakra!“, ale adekvátní reakci v podobě protináklonu už mozek nevyprodukoval a najednou jsme plavaly, ani nevím jak. Voda byla studená, takže můj první dojem byl, že mám vodu v plicích a nemůžu se pořádně nadechnout, ale to byl jen šok z té studené vody. Venkovní teplota se moc vysoko nedržela, zvlášť když se místy nad řekou vznášel mlžný opar, takže koupel zase tak příjemná nebyla.
Nejčastěji se splouvá úsek ze Slunju do Veljunu, jenž měří asi 23 kilometrů. Některé stupně sloužily jako jezy pro mlýny, jejichž pozůstatky tu lze ještě občas zahlédnout. Mají se zde vyskytovat i hadi, nejen suchozemští, ale i vodní. Žádného jsem neviděla a jsem ráda, že jsem nevěděla, že hadi jsou i ve vodě, jinak by tam člověk tak bezstarostně neplaval.
Chcete-li si vychutnat přírodní krásy, ale i vodácky vcelku zajímavou řeku, jeďte určitě do Chorvatska! Mně se Korana líbila asi nejvíc z těch tří, co jsme jeli, měla dle mě dobrý poměr přírodních krás a vodácké atraktivity.
