Nákupy. To je slovo, které mi vždycky zvedne náladu! Je mi jedno, co se nakupuje, samozřejmě, že oblečení a boty jsou top, ale klidně se spokojím s nákupem pečiva nebo pneumatik. Nevím proč, ale strašně mě to baví.
Tentokrát jsme vyrazily s kamarádkami na opravdové nákupy.
Dlouho jsem si nic nekoupila v Česku, protože si všechno objednávám líně ze svého oblíbeného anglického obchodu.
Byla jsem přímo nadržená na převlékací kabinky, na ta hnusná světla, ve kterých vidíte každý každičký dolíček své celulitidy.
Nikdy v jejich záři nemůžu pochopit, jak někdo může mít chuť na to milovat se v nich. Umřela bych hrůzou vidět v jednom z těch zrcadel své takto osvětlené pozadí, to by mě chuť přešla i po tom, co by mi můj protějšek slíbil, že mi koupí, všechno, co se mi líbí!
Těšila jsem se na módní výstřelky, visící na ramínkách ve velikostech, které nevěřím, že někdo obleče. Těšila jsem se na šustění plných tašek, které za týden půjdu hrdě třídit.
A abych byla upřímná, nejvíc jsem se nemohla dočkat, že až skončíme s nákupy, zajdeme si na horkou japonskou polívku, sushi a saké!
S kamarádkami jsme se setkaly před nákupním centrem. Svorně jsme vyrazily vstříc té nejlepší dietě – totiž té pro naše kreditní karty. Tašky jsme svorně a podle plánu poslušně plnily.
Naše nákupy před návštěvou running sushi končí nákupem spodního prádla. Většinou tady začínají naše nekonečné hovory o mužích.
O těch co máme, co bychom měly mít, které bychom nechtěly a kteří nechtějí nás, o našich mužích, i cizích, co nám provádějí, co by měli provádět a tak se to táhne až do noci, kdy své problémy, podobající se diskusi o nekonečnosti Vesmíru, utopíme ve víně nebo zmrzlině.
Celá nadšená, že mají konečně i zde mají podprsenku s mou velikostí košíčků, jsem asi s deseti kousky zapadla do kabinky.
Všechny jsme byly v kabinkách vedle sebe a průběžně si hlásily, jak nám co sedí.
Natáhla jsem si krásné krajkové bodýčko a i když jsem se divila, že jsem byla ochotná přiznat, že mi sluší, došlo mi, že vážně nemá smysl kupovat si krásné prádlo, když jsem dva týdny po vyšumění vztahu.
Odvedle se ozývaly zvěsti o tom, že ta košilka je moc velká a ty kalhotky jsou moc malé přes zadek. Všechny jsme se smály.
Všech mých nevím kolik šíleně moc podprsenek je z Anglie, ale tyhle byly hezké a nemohla jsem odolat nezkusit si je.
Byly krásné, krásně mi seděly, byla jsem neskutečně spokojená. Vybrala jsem si tři. Byly božské. Krásně vytvářely žlábek mezi ňadry. Nikde zbytečně neřezaly.
Ramínka jsou krásně široká. Košíčky dost hluboké. Žádné přehnané krajky, ale ani bavlněná hrůza. Prostě po dlouhé době krásné podprsenky.
V duchu jsme si libovala a kochala se.
Křičela jsem na holky, že jsou bezva! A začala je navlékat na ramínka.
V tu chvíli přišlo mé zděšení. Na každém z nich byla paní ve věku mé babičky, s obrovským vrásčitým poprsím a zubní protézou.
Měla přesně tak krásnou uličku mezi ňadry jako před třemi minutami já, podprsenka sedla jí stejně krásně jako umělý chrup.
A aby toho nebylo dost, pod ní byl anglicky nápis:
Zmenšující podprsenka pro povislé poprsí – s námi vaše ňadra omládnou.
Rychle jsem je všechny zahodila u pultíku u prodavačky. Nedokázala jsem si představit, že v prádle, co nosí ženy padesát plus, budu vzrušovat nějakého muže.
Večer jsem kromě svého rozchodu utápěla ve víně fakt, že má ňadra se vejdou jen do podprsenky pro babičky nebo do menšího padáku…
