Také si vybíráte svůj styl podle toho, co se Vám líbí a ne podle toho, co je zrovna in? Nebo prostě jen hledáte inspiraci? Tak Vás možná bude zajímat, jak se oblékaly ženy během válečného období. 40. léta jsou bez pochyb nejpopulárnějším obdobím 20. století. A to nejen díky historickým událostem, ale také díky módě.
Skromnost a elegance
2. světová válka přinesla spoustu omezení, které měly dopad samozřejmě i na módní průmysl. Módní salony byly zavřené a fabriky se orientovaly spíše na šití uniforem. Materiálu také nebylo mnoho. Proto ženy začaly šít doma z různých dostupných materiálů – ubrus či závěs. Často kombinovaly více materiálů pro jedny šaty, protože jeden by na celé nestačil. Některé časopisy vydávaly návody, rady a tipy na přešívání. Například ze starých pánských obleků vznikaly nové v dámském provedení.
Přísná skromnost zavládla především v Anglii, kde vláda, aby předešla přílišnému plýtvání s materiály, vydala nařízení pro přesnou délku sukně, bylo dáno přesné množství látky pro daný oděv, určen byl i počet knoflíků a našívané kapsy byly zakázané. Volí se decentní a tlumené barvy. Zvláště nedostatkové bylo hedvábí. Veškeré hedvábí se používalo na výrobu padáků pro výsadkáře. Někteří vojáci si padáky často uschovali a posílali je pak svým ženám, přítelkyním či sestrám na šaty. Některé britské ženy si dokonce nechávaly šít spodní prádlo z padákového hedvábí od sestřeleného nepřátelského letce. Díky nedostatku pravého hedvábí stoupá, především v USA, produkce umělého hedvábí z viskózy, které se dále zpracovávalo na satén, žoržet, krep či taft. Začaly se vyrábět syntetické látky jako třeba nylon.
Módou proti okupaci
Ženy ve Francii si i přes nařízení dovolují šít z pravého hedvábí, neomezují se ani ve spotřebě materiálu. Šlo o jistou formu odboje. Čim více materiálu se využilo pro módu, tím méně ho zbylo pro okupanty. Také se nebály odvážnějších kreací a pestrých barev, čímž dávaly najevo odpor proti okupaci. Nosily šaty hlavně v národních barvách. Francouzky byly chytré. Dávaly najevo nesouhlas a věděly, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Nikdo přece nemohl zavřít ženu jenom proto, že je pěkně oblečená.
Francouzské módní salóny se snaží vyplýtvat co nejvíce látek na zakázky, jež byly určeny pro ženy neněmecké národnosti, aby zbylo méně pro manželky a milenky německých důstojníků.
Německé ženy nemohly konkurovat, co se týče módy, francouzským ženám. V Německu vládla idea o skromné a čisté árijské ženě. Móda byla usedlejší. Výstřednost, kožešiny a krajky byly podle Hitlera nepřípustné. Ženy německých důstojníků a ženy z vyšších vrstev se ale rády obklopovaly luxusem a nedbaly na Hitlerova nařízení. Proto cestovaly do Francie, aby se zde oblékly a naplnily své šatníky drahými oděvy. Spousta žen v okupovaných zemích se k luxusnímu zboží dostalo díky milostným poměrům s Němci. Například v Protektorátu Čechy a Morava se dalo snadno poznat podle oděvu, která žena sdílí lože s německým důstojníkem.
Móda 40. let byla určená pro hubené ženy s úzkými boky. Zásadou byl vosí pas, hranatá ramena, objemná áčková sukně nebo úzká sukně obepínající stehna. Délka sukní, šatů a kabátů byla nejčastěji po kolena. K sukním se obvykle nosila košile nebo halenka. Díky vstupu žen a dívek do pracovního procesu se běžnou součástí jejich šatníků staly kalhoty. Většina oděvů byla jednobarevná. Ujaly se ale i puntíky nebo jemné květované vzory. Velkým hitem se později staly nylonky, které, spolu s čokoládou či žvýkačkami, rozdávali američtí vojáci při osvobozování. Co se týče bot, nosily se páskové střevíčky nebo uzavřené lodičky na nízkém podpatku.
Líčení
Pro 40. léta byly typické rudé rty a tzv. „kočičí oči.“ Ženy si aplikovaly tekutou černou linku na horní víčko oka. Spodní víčko si zvýrazňovaly pouze ženy s hubeným obličejem. Také si často zvýrazňovaly obočí, čímž se snažily docílit lomeného obloučku (spíše širší tloušťka).
Co se týče vlasů, populární byly natáčky. Většinou se nosily dlouhé vlasy s velkými vlnami. Oblíbená byla zvednutá vlna nad čelem či „roury“ na vršku hlavy. Mezi ty jednoduší účesy patří klasický drdol nebo cop.
Doplňky
Na krku ženy často nosily drobné korále nebo náhrdelníky. Velice oblíbené byly klobouky – veliké a ploché na temeni hlavy nebo menší, válcovité posazené mírně na bok hlavy. K šatům a sukním se nosily pásky a nesměly chybět ani klasické hedvábné rukavičky. Ženy si často lakovaly nehty a to především červeným lakem, což se perfektně hodilo k rudě namalovaným rtům.
Dnešní móda se začala vracet ke starým dobrým střihům a motivům. Dá se říct, že hledá inspiraci ve 40. a 50. letech minulého století. Opět se začínají nosit například úzké sukně do pasu a klasické kabáty. Vrátil se i kdysi tak oblíbený puntikovaný vzor.
